Malé zamyšlení - Cest la vie
csbghrdanlenfrdeelhugaitnoplptrorugdsrskslessvuk

Čistě osobní stránky o všem možném

Glosář

Jsou věci mezi nebem a zemí, nad kterými je dobré, se alespoň občas zamyslet. 

Jsou věci, které nám nedají spát, potože se nás dotýkají a ať chceme nebo ne, ovlivňují náš život. 

Moje zamyšlení >>>

<<>>

Dřevořezby

Literární pokusy

Občas se za dlouhých zimních večerů pusím do psaní. Výsledkem je několik povídek, i pár poetických pokusů.

Povídky >>>

Poetika >>>

 

<<>>

Fotografie

Fotografii, především fotografii krajinářské, se věnuji už od školních let. 

 

Fotografické výstavy >>>

<<>>

Kresby

 

<<>>

Glosář aneb, moje zamyšlení

Skoro tři roky jsem pracoval na vedlejší pracovní poměr jako redaktor místních novin v Pečkách. Práce redaktora mi v mnohém pomohla. Dostal jsem se do centra dění nejenom v malém městečku, seznámil jsem se s mnoha zajímavými lidmi, naučil se o tom všem psát, a vzhledem k rostoucímu nákladu novin, i jejich rozsahu, snad i poutavě. Novinařina mi ale dala mnohem víc. Setkával jsem se s nejrůznějšími lidmi, nejrůznějšími názory a povahami.

A snad až příliš často s netolerantností, neochotou, či neschopností respektovat názor jiného, neochotou hledat a nalézat kompromisy. Zdá se, jako by většinu společnosti, a nejen na úrovni obce, či města, ovládl egoismus a víra v neomylnost té své jediné a neochvějné pravdy. To mne vedlo a stále vede k zamyšlení. Kde se bere onen egoismus, ona víra ve vlastní neomylnost?

Už kdysi dávno řekl Marcus Aurelius, že:

„Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt. Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“

 

Bohužel si však tuto skutečnost velice často neuvědomujeme, a snad až příliš důvěřujeme všemu, co se nám předkládá a co se snaží vzbuzovat dojem,  stoprocentních a nezpochybnitelných fakt. Jsou to ale skutečně fakta?

Jakýkoli komentář, ať už je jeho autorem kdokoli, za fakta nepovažuji. Komentář k jakémukoli tématu vyjadřuje jen názor jeho autora, názor, který vyjadřuje jeho čistě subjektivní pocity, jeho subjektivní pohled na věc, a ten se sice může, ale také nemusí shodovat s názorem a pohledem jiných. 

Proto i moje zamyšlení jsou jen mým, čistě subjektivním názorem, se kterým můžete, ale také nemusíte souhlasit.

Jen malé zamyšlení

Nehodlám komentovat průběh volební kampaně před prvním kolem prezidentských voleb, ani jednotlivé kandidáty, kteří se jí zúčastnili a dokonce ani nechci nikomu radit, jak by měl volit v kole druhém. To je na rozhodnutí každého z nás. Jen se zamýšlím nad průběhem kampaně. Předpokládal bych, že se o funkci prezidenta republiky budou ucházet osobnosti, lidé s přehledem, s vizí, s představou, co a jak by chtěli v případě zvolení dělat, jak co nejvíc prospět republice a jejím občanům. Průběh kampaně mne ale vrátil do reality. Mnohem víc mi totiž připomínala komedii, i když v kontextu dění byla víc tragikomickou fraškou. Žádné vize pro budoucnost, žádná představa o tom, co a jak by chtěl budoucí prezident dělat, jak by chtěl postupovat. Jako červená nit se celou kampaní táhlo jedno: „Nejde o to, kdo bude příštím prezidentem, jde o to, aby jím nebyl ten současný“. A to mi, vzhledem k důležitosti prezidentských voleb, připadne poněkud málo. Dokazuje to jediné.

Všichni ti, co se tak rádi ohánějí demokracií, zcela očividně vůbec nevědí, o čem to vlastně mluví a co to vlastně ta demokracie je. Mají plno řečí o tom, jakými jsou demokraty, ale její nejzákladnější myšlenku neznají nebo spíš znát nechtějí, protože se jim nehodí do krámu. Dovolím si ji tedy připomenout slova naše prvního prezidenta.

"Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi."

Tomáš Garrigue Masaryk

Nezlobte se na mne, ale když se podívám zpět, na průběh kampaně před prvním kolem prezidentské volby, vidím jen jedno. Špatně zahranou frašku o osmi osobách, které sice hodně namluvili, současně ale neřekli nic, co by stálo alespoň za zamyšlení. Jen a jen prázdná slova. Jediné, čemu svoje představení podřídili, byla nenávist a touha po moci. Dost možná to nebyla ani tak jejich touha, jako touha někoho v zákulisí, někoho, kdo tahá za drátky a uvádí pimprlátka do pohybu. Byl to špatný kus a navíc špatně zahraný. Osm pimprlat v něm předvádělo svoje nic neříkající monology. Ten devátý kandidát, stávající prezident, se neprojevoval. A musím říct, že tomu docela rozumím. K čemu by to bylo tam, kde chybí jakékoli argumenty a převládá jen zášť a snaha, za jakoukoli cenu ho odstavit na vedlejší kolej?

Čeká nás druhý díl, možná zajímavější, neboť v něm dojde ke konfrontaci dvou kandidátů. To mne vede k zamyšlení nad tím, co nám jeden nebo druhý může přinést. V čem jsou jejich přednosti a jejich nedostatky.

Současnému prezidentovi jeho kritici vyčítají, že je svérázný, občas použije ne právě spisovnou řeč a dokonce si dovolí použít i nějaký ten vulgarismus. Mnohem častěji a hlasitěji mu ale vyčítají snahu, orientovat naši zahraniční politiku na východ, k Rusku a Číně, namísto toho, aby ji směřoval na západ k EU. Ono ale nejde o nějakou změnu orientace. Jde o docela prostou ekonomickou prosperitu. K tomu, aby člověk pochopil potřebu získání nových trhů, nemusí být zrovna ekonom. K tomu stačí jen zdravý „selský“ rozum. Trhy v zemích EU jsou přesyceny a jen stěží mohou pojmout další a další zboží. A ochranářská politika jednotlivých států unie samozřejmě a zcela logicky brání svoje výrobce před konkurencí z východu. Tak že v tom nevidím ani náznak nějaké změny zahraniční orientace, ale jen a jen hájení našich ekonomických zájmů a prosperity našich firem. 

Možná mají někteří kritikové Miloše Zemana pravdu, že slovník, který používá, neobsahuje jen vybraná slova, a že se nechová vždycky podle dvorní etikety. Co mu ale upřít nemohou je fakt, že je srozumitelný, že nazývá věci pravými jmény, a když se mu něco nelíbí, řekne to rovnou, bez servítků. A pro mne je mnohem přijatelnější člověk, který otevřeně, i když někdy možná i trochu hrubě řekne, co si myslí, než farizej, mluvící sice vždy spisovně, hlídající se každé slovíčko, aby se náhodou nedopustil nějakého faux pas. Tomu prvnímu totiž můžu věřit, kdežto ten druhý na mne příliš důvěryhodně nepůsobí. Mnozí mu také vyčítají, že rozděluje zemi. Neuvědomují si, že pravda je někde úplně jinde. Není to on, kdo ji rozděluje. Jsou to právě oni sami, jeho kritici, kdo ji dělí podle pravidla: "Kdo není s námi, je proti nám". Jsou to oni, jeho kritici, se svými tisíckrát omílanými nesmysly, a demagogií, za kterou by se nemuseli stydět ani největší demagogové.

Když se vedle toho zamyslím nad výroky druhého kandidáta, marně přemýšlím, co se od něj dá očekávat. Pominu to, že nemá problém s přijetím 2 600 migrantů. Dost možná ho skutečně nemá. Já ho mám, protože stěhování migrantů do Evropy nic neřeší. Pro migranty to může být možná krátkodobým řešením, do doby, než se vyčerpají prostředky na štědré sociální dávky, které jsou jim poskytovány. Pro občany Evropy to přináší mnoho nemalých rizik, a nemusí jít zrovna o terorismus. Dochází ke střetu naprosto odlišných kultur, naprosto odlišného způsobu života a odlišných životních hodnot, a to ještě za situace, kdy se příchozí nechtějí nebo nedokážou přizpůsobit prostředí, do kterého přicházejí. Chápu snahu EU migrantům pomoci, nechápu ale způsob, který zvolila. Čínské přísloví říká: „Dáš-li člověku rybu, nasytíš ho na jeden den. Naučíš-li ho lovit, dáš mu obživu na celý život“. Problém se má řešit tam, kde vznikl. Namísto přijímání migrantů by tedy bylo namístě, pomoci jim odstranit důvody, které je k odchodu z vlastních zemí vedou. Je ale něco, co mi vadí ještě mnohem víc, než onen souhlas s přijetím migrantů. Jsou to slova pana Drahoše o tom, že nepřipustí referendum o případném vystoupení z EU. Nechci polemizovat o tom, co by nám vystoupení z EU přineslo nebo nepřineslo. Nemyslím si ani, že by naše vystoupení z EU bylo právě teď, na programu dne. O čem jsem ale přesvědčený, je skutečnost, že pokud o vstupu do EU rozhodli občané v referendu, jsou to také oni, kdo jediný má právo rozhodnout o tom, jestli z ní vystoupíme nebo ne. A nikdo, ani prezident, ani vláda, ani parlament, jim toto právo nemůže a nesmí odepírat. Tak že podobné prohlášení někoho, kdo se chce stát prezidentem republiky je popřením hodnot demokratického státu, za který se považujeme. Čeho bychom se od něj mohli v budoucnu ještě dočkat?

A co ještě dodat? Poněkud mne zaráží to, že se v souvislosti s jedním kandidátem nemluví o jeho voličích, ale o jeho podporovatelích. Mezi těmito dvěma pojmy vidím totiž zásadní rozdíl. Volič si vybírá svého kandidáta podle programu, který kandidát nabízí (v tomto případě mi ale ten program chybí) a pro kandidáta je přinejmenším morální povinností, snažit se tento program naplňovat. Je to tedy něco, za něco. Vy mi dáte hlas, já splním sliby, které jsem vám dal.

U podporovatele je to podobné. Něco za něco. Jen je to postavené opačně. Podporovatel slíbí a poskytne kandidátovi podporu, ať už ve formě financí, ovlivňování voličů, či jakékoli jiné a zcela logicky to nebude podpora, ze které nebude mít nějaký prospěch. Třeba v tom, že po zvolení očekává od podporovaného kandidáta, že bude jednat v souladu s jeho požadavky. Jiným slovy řečeno, takový kandidát by potom mohl být vydíratelný, což není pro výkon jakékoli funkce tím nejlepším doporučením.

Licence

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons
Uveďte původ, Neužívejte komerčně, Nezpracovávejte
3.0 Česká republika License
.

Pro možnost použití zde publikovaných fotografií ke komerčním účelům, kontaktujte autora se žádostí o udělení licence

Vstupem na tyto stránky souhlasíte s využíváním cookies,
sloužícím pro autentizaci uživatelů a pro statistiku návštěvnosti.