csbghrdanlenfrdeelhugaitnoplptrorugdsrskslessvuk

Čistě osobní stránky o všem možném

Glosář

Jsou věci mezi nebem a zemí, nad kterými je dobré, se alespoň občas zamyslet. 

Jsou věci, které nám nedají spát, potože se nás dotýkají a ať chceme nebo ne, ovlivňují náš život. 

Moje zamyšlení >>>

<<>>

Dřevořezby

Literární pokusy

Občas se za dlouhých zimních večerů pusím do psaní. Výsledkem je několik povídek, i pár poetických pokusů.

Povídky >>>

Poetika >>>

 

<<>>

Fotografie

Fotografii, především fotografii krajinářské, se věnuji už od školních let. 

 

Fotografické výstavy >>>

<<>>

Kresby

 

<<>>

Trpaslíci

Celí rozlámaní a nevyspalí vylézáme ráno ze stanů, klepajíc se zimou. Ještě, že nás nikdo nevidí. Dokonce i dvě srnky, pasoucí se ještě před chvilkou jen pár desítek metrů od nás, vzaly při pohledu na naše mátožné postavy nohy na ramena a zmizely za nedalekým remízkem. Začíná svítat a pohled na okolní krajinu, údolí ukrývající se do mlžného oparu, i lesy na kopci nad námi, je jistě mnohem zajímavější, než pohled na partu nevyspalých trampíků.

Ale nemylte se. Naši vizáž a ospalost nemají na svědomí nezřízené noční radovánky, ale bouřka, která se nad námi během noci přehnala. Přišla znenadání a stejně tak rychle jako se objevila i zmizela. Přesto se však pěšina, vedle které jsme rozložili svůj dočasný tábor změnila během okamžiku v dravou řeku a na místě dolíčku, ve kterém jsme večer seděli kolem ohně, se teď blýskala kalná vodní hladina. Jen naše stany, stojící mezi, snad jenom nějakým zázrakem zkáze unikly, i když o suchu v nich se nedá mluvit ani s nadsázkou. A protože nikdo z nás nechce noc, jako byla ta dnešní prožít znovu, počkáme, než se sluníčko vyhoupne na oblohu a pomůže nám vysušit nejen stany, ale i bagáž a vyrazíme najít vhodnější místo.

Den se vydařil. Obloha bez mráčku a vzduch po noční bouřce krásně voňavý. Hledání nového tábořiště se tak změnilo v příjemnou procházku. Pomalu se blíží večer. A dnešní noc bude určitě klidná, i kdyby z mraků trakače padaly. Spát budeme jako v bavlnce, pod mohutným skalním převisem. Nad námi skála se zbytky nějakých zdí na vrcholu, pod námi krásné, i když nevelké údolí a přímo před skálou sotva viditelná stezka přes krásný rovný plácek, na kterém se už hromadí zásoba dříví na malý táboráček. Tak ještě honem připravit něco k snědku a můžeme naladit kytary.

Noc už pokročila, kytary jsme dávno odložili a jen sedíme, díváme se do žhavých uhlíků skomírajícího ohně a vyprávíme historky. Samozřejmě ty strašidelné a ještě strašidelnější.

"A od té doby, se prej za trest potuluje po hradbách a každýmu koho tam potká, musí dát něco ze svýho pokladu. A bude se takhle potulovat do té doby, než rozdá všechno, co za života ukradl". Právě dokončil Prcek svůj příběh o loupežníkovi, který straší na hradbách zříceniny, v jejímž okolí kdysi přepadával pocestné a kupce. Jedna historka střídá druhou a těžko říct, která z nich je zajímavější a strašidelnější. A tak čas příjemně ubíhá, až pojednou zjišťujeme, že půlnoc je dávno za námi. Ještě poslední příběh o bludičkách lákajících pocestné na blata a ukládáme se do spacáků.

Monotónní bublání potůčku tekoucího údolíčkem pod námi, jen občas přerušované tlumeným křikem nočních obyvatel lesa za ním, zní jako ukolébavka. Už jsem skoro usínal, když jsem z dálky zaslechl divné zvuky. A nebyl jsem sám. I ostatní cosi zaslechli a vykukují ze spacáků.

Nikdo z nás netušil, co že to slyšíme, jisté ale bylo, že se ty divné zvuky ozývají odněkud z lesa za potokem v údolí a že se ozývají blíž a blíž. Že v tom okamžení nikdo z nás na spaní ani nepomyslel, je nad slunce jasnější. A tak sedíme, zíráme do tmy a marně přemýšlíme. Obloha je sice jasná a zářící bezpočtem hvězd, ale měsíc si, jak podotknul Car, vzal nejspíš náhradní volno.

Zvuky se stále přibližují. "Tamhle něco bliklo" šeptá Hugo a rukou se snaží naznačit směr. "Kde? Nic nevidím" ptá se, tak tiše, že ho skoro není slyšet, Prcek. "No támhle dole. Vždyť to ukazuju", čílí se Hugo. Ale nikdo z nás nic nevidí. "Ticho" zasáhne do hovoru Car. Ruce přikládá k uším, aby líp slyšel. "Vypadá to, že tam někdo je a jde sem", dodává po chvilce. "Tedy spíš se plíží než by šel". Už je to dost blízko a zní to skutečně jako kroky tlumené vrstvou měkkého jehličí. Zdá, že se k nám doopravdy někdo blíží a že se pohybuje velice opatrně. Jen tu a tam je slyšet prasknutí větvičky. "Proč nesvítí ten mizernej měsíc" mrmlá si Hugo pod fousy. Aspoň něco by bylo vidět. Ale takhle. Vždyť si málem nevidím ani na špičku nosu".

Teď už není pochyb. Blížící se zvuky jsou dozajista kroky. A nejsou to kroky žádného zvířete. Jsou to bez pochyb lidské kroky. Ale kdo to může být? Kdo by se plahočil nočním lesem? Kdyby se tady objevil pytlák nebo hajný, šel by sám.

Nevím co nás to popadlo, ale všichni najednou jsme vytáhli baterky a čekali. Neznámí už musí být jen několik desítek metrů od nás a určitě jdou po stezce vedoucí přes plácek před námi. Ano jsou docela blízko. Už je vidět, opatrně se pohybující stíny. Ale co to je? I v té tmě kolem je vidět, že na lidskou postavu jsou nějak malé. Protírám si oči a ujišťuji se, že nespím. Přece nebudu věřit na trpaslíky. Jsou už přímo před námi. Ještě tak dva metry a narazí na naše ohniště. Ani nedutáme.

Pojednou ze země vytryskne proud jisker a skoro současně se ozývá příšerný jekot. Jeden z těch stínů právě naráží na ohniště a rozkopává žhavé uhlíky ukryté pod vrstvou popela. A v tom okamžiku jako na povel rozsvěcíme baterky.

Před námi, celá zkoprnělá a vyděšená, stojí skupinka tak osmi, devítiletých dětí s červenými šátky kolem krku. A ze tmy na stezce za nimi vystupují do světel našich baterek dva poněkud dospěleji vyhlížející mladíci.

Záhada tajemných zvuků je objasněna. Ti trpaslíci nejsou skuteční trpaslíci. Jsou to pionýři z nedalekého tábora, kteří právě absolvují noční "Stezku odvahy".

A za námi je druhá probdělá noc. Když se konečně ukládáme k zaslouženému spánku, začíná svítat.

Licence

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons
Uveďte původ, Neužívejte komerčně, Nezpracovávejte
3.0 Česká republika License
.

Pro možnost použití zde publikovaných fotografií ke komerčním účelům, kontaktujte autora se žádostí o udělení licence

Vstupem na tyto stránky souhlasíte s využíváním cookies,
sloužícím pro autentizaci uživatelů a pro statistiku návštěvnosti.