Šťastná 13? - Cest la vie
csbghrdanlenfrdeelhugaitnoplptrorugdsrskslessvuk

Čistě osobní stránky o všem možném

Glosář

Jsou věci mezi nebem a zemí, nad kterými je dobré, se alespoň občas zamyslet. 

Jsou věci, které nám nedají spát, potože se nás dotýkají a ať chceme nebo ne, ovlivňují náš život. 

Moje zamyšlení >>>

<<>>

Dřevořezby

Literární pokusy

Občas se za dlouhých zimních večerů pusím do psaní. Výsledkem je několik povídek, i pár poetických pokusů.

Povídky >>>

Poetika >>>

 

<<>>

Fotografie

Fotografii, především fotografii krajinářské, se věnuji už od školních let. 

 

Fotografické výstavy >>>

<<>>

Kresby

 

<<>>

Šťastná 13?

Píše se rok 1979 a naší osadě je právě 13 let. Někomu se může zdát, že je to číslo nešťastné. Pro nás, jak ukážou následující roky, je to však číslo veskrze šťastné. Nebo ne?
Opět se scházíme v hospůdce u Táty Hotela a opět čekáme na kamarády. Zítra večer zaplane náš Výroční oheň a budeme vzpomínat na chvíle, kdy jsme se sešli poprvé. Je nás ale o trochu víc. Většina z nás už se stačila oženit (někdo i rozvést) a přijeli s námi nejenom naše lepší polovičky, ale s nejedním z nás i potomci. A pro mnohé z nich to bude premiéra.

Do zítřejšího večera je ale ještě daleko. Sedíme tedy v hospůdce, klábosíme (tedy přesněji řečeno klábosí především naše "squaw") a především hrajeme a zpíváme. Probíráme postupně skoro celý repertoár, a protože jsme tady vlastně mezi svými starými známými, troufneme si zabrouzdat trochu i do oblasti, která je tak řečeno na indexu.
"Král do boje táh, do veliké dálky, a s ním do té války..." nesou se slova Krylovy písničky. Všechny nás, jak tu sedíme, nějakým způsobem oslovují. A tak hrajeme střídavě staré i novější trampské písničky, prokládané písničkami Karla Kryla.

V hospůdce s námi sedí několik starých známých štamgastů, kteří si pobrukují s námi. Jen v rohu u okna sedí sám se sklenicí zvětralého piva nějaký postarší pán, a jak se zdá, myšlenkami je někde úplně jinde. Nepřítomným pohledem sleduje dění v lokále a občas, jen jako by mimochodem, mrkne oknem ven. Nikoho si nevšímá a nikdo si nevšímá jeho.

A tak hrajeme, zpíváme a bavíme se. S přibývajícími čárkami na táccích se stále častěji ozývají poněkud provokativní písničky:

"Pustou nocí, temnou stepí, šla Nanynka do zelí,
s puškou v ruce s ohněm v srdci, natrhati lupení"...

Ozývá se nápěv známého partyzánského pochodu a celý lokál přidává své brumendo, odposlechnuté nejspíš od Alexandrovců.

Po chvíli se vracíme zpět k písničkám Karla Kryla. "Pár zbytků pro krysy,na misce od guláše..." trochu pleteme text a tak raději přejdeme na jinou a pokračujeme.

Neznámý pán v rohu jako by zpozorněl, chvíli snad i přemýšlí a pak se zvedá a přichází k našemu stolu. "Hoši, ten text máte špatně. Je to trochu jinak". A odrecituje nám plynule celý text. Nabízíme mu židli. Neodmítá. Sedá si k nám a chvílemi se i přidává k našemu notování. Po chvíli se osměluje. "Můžu taky něco přidat"? rozhlíží se, jestli mu někdo půjčí kytaru. Nabízím mu svoji, ale s díky odmítá "Ta má nějak moc strun. Na dvanáctistrunku si netroufnu" a natáhne se přes stůl pro jinou, šestistrunnou. Chvíli zkoušel prstoklad "to víte, už jsem dlouho nehrál, tak si to musím nejdřív vyzkoušet". Zabrnkal pár akordů, chvíli jako by přemýšlel jak začít a potom spustil:

"V ponurém osvětlení, gotického sálu,
kupčíci vyděšení hledí do misálů,
a houfec mordýřů si žádá požehnání,
vždyť první z rytířů, je veličenstvo kat"...

V lokále bylo ticho jako v kostele. Krásné podání ještě krásnější Krylovy písničky. A nebyla jediná, kterou jsme ten den slyšeli. Ale bylo už pozdní odpoledne a nás čekala ještě cesta do našeho campu. Poděkovali jsme za příjemný zážitek, rozloučili se a vydali se na cestu. Byl příjemný letní podvečer, a děti nám už cestou pomalu usínali. Ale těch pár kilometrů ke campu vydržely. Jen spát šly tentokrát bez připomínek.

Ráno je čekal náročný den plný zajímavých soutěží, od hodu šiškou na cíl a poznávání stop lesní zvěře, přes běh kolem campu až po závod v loupání brambor. A večer táborák, na který se těšili všichni, bez rozdílu věku.

"Budíček! Vstávat a cvičit"! Probudil nás ráno příšerný jekot. Nebyli to ale králíci z klobouku, ale naše ratolesti. Vyspaly se krásně do růžova a dávaly to halasně najevo celé osadě. Vstávat se nechtělo nikomu, ale co naplat. Takovému budíčku se nedá dlouho odolávat a vypnout se taky nedá. A tak jsme se chtě nechtě, rozespalí sunuli ze stanů.
Trampská omladina byla celá nažhavená na soutěže, ve kterých se dokonale vyřádila. A aby nikomu nebylo líto, že nevyhrál, dostal každý z nich za odměnu pravou a nefalšovanou trampskou "placku".

Večer byl slavnostně zapálen táborák a opět se soutěžilo. Tentokrát v tradičních trampských soutěžích. Největší úspěch měla jako vždy soutěž ve falešném zpívání, při které se však ten falešný zpěv chvílemi ztrácel v hurónském řevu osadníků. Malí trampové měli povoleno zůstat vzhůru o chvíli déle než obvykle ale i tak dlouho nevydrželi a postupně usínali v náruči toho, kdo byl právě nejblíž. A spali jako broučci, i když už se ráno do stanů dobývalo sluníčko.

Na onoho neznámého pána, který nám zpříjemnil páteční odpoledne Krylovými písničkami, si nikdo z nás ani nevzpomněl. Až po dlouhých jedenácti letech nám ho připomněl jeden mladík z vesničky nedaleko osady. Ukázal nám jeho fotografii s tím, že to je bývalý příslušník Státní bezpečnosti, který k nim do vsi jezdil nějaký čas na chalupu.

Tak nevím. Měla to na svědomí ta třináctka našeho osadního výročí nebo jsme jen měli kliku, že jsme se setkali se slušným člověkem, který si jenom vybral špatné povolání?

Licence

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons
Uveďte původ, Neužívejte komerčně, Nezpracovávejte
3.0 Česká republika License
.

Pro možnost použití zde publikovaných fotografií ke komerčním účelům, kontaktujte autora se žádostí o udělení licence

Vstupem na tyto stránky souhlasíte s využíváním cookies,
sloužícím pro autentizaci uživatelů a pro statistiku návštěvnosti.