csbghrdanlenfrdeelhugaitnoplptrorugdsrskslessvuk

Čistě osobní stránky o všem možném

Glosář

Jsou věci mezi nebem a zemí, nad kterými je dobré, se alespoň občas zamyslet. 

Jsou věci, které nám nedají spát, potože se nás dotýkají a ať chceme nebo ne, ovlivňují náš život. 

Moje zamyšlení >>>

<<>>

Dřevořezby

Literární pokusy

Občas se za dlouhých zimních večerů pusím do psaní. Výsledkem je několik povídek, i pár poetických pokusů.

Povídky >>>

Poetika >>>

 

<<>>

Fotografie

Fotografii, především fotografii krajinářské, se věnuji už od školních let. 

 

Fotografické výstavy >>>

<<>>

Kresby

 

<<>>

Potlach pod policejní kontrolou...

Tak jsem si zase jednou vzal do rukou starý cancák, neboli vandrbuch a pročítám jeho stránky. Jsou v nich ukryty vzpomínky na léta dávno minulá, léta našeho mládí. Ale nebojte se nejsou to vzpomínky plné nostalgie. I když... Trochu jí možná je, ale to už nějak ke vzpomínkám patří.

Zážitků, které mi zažloutlé stránky a pár starých fotografií připomínají, je dost a dost. Třeba ten, když jsme v 67 roce přijeli na potlach jedné pardubické osady. Nepříliš velký půlkruhový plácek na okraji hlubokého údolíčka, je pro pořádání výročního ohně jako stvořený. Uprostřed ohniště s připravenou, pečlivě srovnanou hranicí, za ní, na okraji svahu mohutný totem. Kolem se hemží skoro stovka trampů, připravujících si místa pro nocleh, další kolem kuchyňských ohňů, od kterých se šíří příjemná směs vůní kouře a vařícího se guláše.
Slunko se již chýlí k západu, ale než se na obloze objeví první hvězda a bude zapálen oheň, uplyne ještě nějaká chvíle.

Z ničeho nic se ale začíná stmívat nějak rychle. Díky okolo stojícím vysokým smrkům je z oblohy vidět jen malý kousíček a tak můžeme jen hádat. Nejistota ale netrvá dlouho. Ty zvuky, které se nesou z dálky, známe až příliš důvěrně a nevěstí nic příjemného. Žene se bouřka. A ne jen tak nějaká bouřka. Během okamžiku se nad námi objevují černé mraky a oblohu křižuje jeden blesk za druhým. Ani jsme nestačili vybalit celty, abychom se pod nimi schovali. Z potůčku tekoucím středem údolíčka je během chvilky pořádný potok. A voda stále stoupá. Nedá se nic dělat, musíme se přesunout na bezpečnější a hlavně sušší místo.

Není to daleko. Jen tak kilometr. Narychlo balíme a vyrážíme do nejbližší vesnice a její útulné hospůdky. Její majitel a odpovědný vedoucí restaurační provozovny Jednoty v jedné osobě nám jistě azyl neodmítne.
Ten kilometr se zdá jako by nekonečný a když konečně dorážíme k vytoužené záchraně, není na nikom ani nitka suchá. Táta Hotel, jak jsme si pana vedoucího přejmenovali, hned staví vodu na grog a svařák a nestačí roznášet. Lokál zaplavuje vůně rumu, skořice a hřebíčku. Venku se čerti žení, ale nám je dobře. Drobnou chybou na kráse je jenom velikost lokálu. Stavitel této stoleté hospůdky asi nepředpokládal, že se v ní sejde najednou tolik lidí, a tak je ve výčepu místo s bídou pro čtvrtinu z nás.

"Pánové a dámy" zahučel pojednou hlas Táty Hotela. "Je vás nějak moc, tak si laskavě srovnejte lavice v sále a přesuňte se tam". Nápad k nezaplacení. V této hospůdce se totiž kdysi dávno hrávalo i ochotnické divadlo a z těch dob pocházel i poměrně velký sál i s jevištěm. Během okamžiku jsme přerovnali lavice složené na hromadě u zdí a usadili se. Chybí nám už jen ten táborák. Ale nevadí. Soutěže ve zpěvu, veselém vyprávění i ve falešném zpívání jsme absolvovali bez problémů i zde. A bavili jsme se nejenom my. Jakmile bouřka trochu polevila, začali se do hospůdky scházet místní štamgasti. A kupodivu, netlačí se do výčepu, ale k nám do sálu. Za chvíli už není k hnutí ani tady. A bavíme se všichni. Co na tom, že už je dávno po "zavíračce".

Blíží se hodina duchů. A přichází skutečně s patřičným duchařským efektem. Ve výčepu odbíjí hodiny půlnoc, když se rozletí dveře a do sálu vstupují dvě postavy. Celé v modrém a s "elpíčky" na hlavách.
Skuteční duchové by nám byli v tuto chvíli asi mnohem milejší. Ale co naplat. Duchařina se nekoná, zato přichází kontrola občanek a kázání, že porušujeme kde jaký zákon.

Ale konec dobrý, všechno dobré. Z oněch dvou postav v modrém se vyklubali dva "okrskáři" na noční pochůzce, které zaujalo světlo v oknech hospůdky. A jak tak kontrolovali naše doklady, zaposlouchali se i do písniček které sice poněkud tišeji, ale přece jenom stále zaznívaly sálem. A když jim Táta Hotel přinesl "něco na zahřátí", skončili s kontrolou, sedli mezi nás a zpočátku jen tiše a nesměle se přidávali ke zpěvu písniček, které jistě znali z mladších let. A ve vzájemné pohodě s námi vydrželi sedět skoro do rána.

Licence

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons
Uveďte původ, Neužívejte komerčně, Nezpracovávejte
3.0 Česká republika License
.

Pro možnost použití zde publikovaných fotografií ke komerčním účelům, kontaktujte autora se žádostí o udělení licence

Vstupem na tyto stránky souhlasíte s využíváním cookies,
sloužícím pro autentizaci uživatelů a pro statistiku návštěvnosti.