Moje záliby - Cest la vie
csbghrdanlenfrdeelhugaitnoplptrorugdsrskslessvuk

Čistě osobní stránky o všem možném

Glosář

Jsou věci mezi nebem a zemí, nad kterými je dobré, se alespoň občas zamyslet. 

Jsou věci, které nám nedají spát, potože se nás dotýkají a ať chceme nebo ne, ovlivňují náš život. 

Moje zamyšlení >>>

<<>>

Dřevořezby

Literární pokusy

Občas se za dlouhých zimních večerů pusím do psaní. Výsledkem je několik povídek, i pár poetických pokusů.

Povídky >>>

Poetika >>>

 

<<>>

Fotografie

Fotografii, především fotografii krajinářské, se věnuji už od školních let. 

 

Fotografické výstavy >>>

<<>>

Kresby

 

<<>>

Něco o mých zálibách

Říká se, že nejen chlebem živ jest člověk. Tedy nejen prací. K tomu, aby byl člověk schopný fungovat, je mimo práce potřeba, dopřát si také potřebnou dávku odpočinku. 

Jak už kdysi řekl Lucius Annaeus Seneca:

Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek.
 

A tak, protože času není nikdy dost, snažím se ten svůj volný čas využít, jak nejlépe to dokážu. 

Prošel jsem nejedním zaměstnáním. Tím prvním, původním povoláním byla strojařina. Ale být osm hodin zavřený ve výrobní hale, být pouhou součástkou výrobní mašinerie, to nebylo nic pro mne. Okamžitě, jak se naskyytla možnost, jsem dal strojírnám sbohem a odešel. Dalších patnáct let jsem strávil ve společnosti sklářů, v tehdejší sklárně Ústředí uměleckých řemesel. Byla to krásná léta. Práce pro mistry skláře byla zajímavá. Vyráběl jsem pro ně nejrůznější přípravky i nářadí, formy a nejrůznějšíí razidla, která používali při tvarování skla. Když ale koncem osmdesátých let odešel půvoní ředitel závodu, prof. Jaroslav Svoboda, a na jeho místo nastoupl nový ředitel, který se mu ani v nejmenším nemohl rovnat ani ve sklářském umění, ani v jednání s lidi, rozhodl jsem s říjnu 1989 odejít. Byl to krok do neznáma a hodně z kamarádů sklářů mne od něj zrazovalo, ale jinou možnost jsem tenkrát neviděl. Časem se ukázalo, že moje rozhodnutí bylo správné. Poznal jsem od té doby nejedno další zaměstnání. Až jsem nakonec zakotvil ve středočeském městečku Pečky. Nejdřív jako strážník MP, ale protože mne bavila práce s počítačem a měl jsem štěstí na fajn lidi ve vedení Městského úřadu, dostal jsem v roce 2000 novou šanci, pracovat jso správce počítačové sítě a později jako informatik Měst. úřadu. Snad jsem ani nečekal, že se mi jednou stane práce koníčkem. Ale stalo se to a vydržel jsem až do důchodu. Tedy přesněji řečeno, vydržel jsem ještě další tři roky navíc...

 

 

 

Mám nejednu zálibu. Tou největší jsou toulky přírodou, což je zcela nepochybně důsledkem toho, že jsem prakticky celý život prožil mezi trampy a také, že jsem nejdelší část života prožil na Vysočině, uprostřed krásné přírody Žďárských vrchů. S lety prožitými na Vysočině souvisí i moje další velké záliby. Fotografování, kytara i ty toulky krajinou. Fotografie mi umožňuje zachytit objektivem fotoaparátu neustále se měnící obraz přírody a krajiny, s kytarou rád posedím s kamarády u táborových ohňů a toulky krajinou k tomu všem neodmyslitelně patří. A když se zrovna netoulám s fotoaparátem, věnuji se počítačům a tvorbě internetových stránek, občas napíšu nějakou povídku, či se pokusím o pár veršů, posedím s kytarou.    

 

I v Polabí, kde jsem se díky nedostatku práce na Vysočině ocitl, se dají najít pěkná místa, a i v té zdánlivě nezajímavé rovině, jsou pěkná zákoutí, která nelze minout bez povšimnutí a stisknutí spouště fotoaparátu. 

Licence

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons
Uveďte původ, Neužívejte komerčně, Nezpracovávejte
3.0 Česká republika License
.

Pro možnost použití zde publikovaných fotografií ke komerčním účelům, kontaktujte autora se žádostí o udělení licence

Vstupem na tyto stránky souhlasíte s využíváním cookies,
sloužícím pro autentizaci uživatelů a pro statistiku návštěvnosti.