Facebook

 

Motto:

Nakonec jsem  si našel vlastní naprosto jednoduchý recept na kreativitu: zůstaňte sví. Nesnažte se vyniknout; nesnažte se o úspěch; nepokoušejte se dělat fotky, aby se líbily ostatním - prostě si udělejte sami radost.

Ralph Steiner

 

 

Poněkud ponurý příběh z dávných dob

 DSC0004

Obloha je zatažená hustými černými mraky, téměř se dotýkajícími vrcholků stromů, ohýbajících se v poryvech silného větru. Skučení větru přerušuje jen občasné, z dáli přicházející temné dunění, předzvěst blížící se bouře.

Mezi stromy problikává sporé světlo vycházející z několika oken nevelkého hradu, jehož potemnělá silueta připomíná spíš pohádkovou příšeru, než rytířské sídlo, poskytující ještě před nedávnem ochranu stovkám vesničanů žijících v podhradí. Dnes však jen těch pár oken, vrhajících jako maják své světlo do bouřlivé noci napovídá, že je hrad obydlen.
"Dnešní noc bych věru nechtěl trávit mimo tyto zdi" promluvil jeden z mužů sedících u masivního dubového stolu, dívaje se do okna. "Soudný den se blíží a ani hradby nikoho před hněvem Božím neochrání". Zraky všech se v tu chvíli otáčejí ke krbu, k mohutné postavě v mnišském rouše. "Ale Kleofáši, ve všem vidíš něco špatného," prohodí s úsměvem další ze stolovníků. "kdyby bylo po tvém, všichni by se už vařili v ohni pekelném". "Neuznáváte Pravdu nejvyšší, pane Arnošte. Ani vy, ani vaši přátelé. A za to vás nečeká nic jiného než ta muka pekelná".
Mezitím se venku spustila bouře se vší svojí silou. Blesky jeden za druhým prořezávaly oblohu, hřmění se ozývalo téměř bez přestání a k zemi se snášely proudy vody. Naší společnost však, jako by přestala zajímat. Nevinně vyhlížející debata se začala přeměňovat v bouři ne nepodobnou té, která řádila vně hradních zdí. Mnich Kleofáš vyčetl přítomným rytířům vše, co se jen dalo. Na nikom z nich nezůstala nitka suchá. "Majetek hromadíte, hrady stavíte, ale bližnímu v nouzi pomoci, to neumíte. Na křížovou výpravu vyrazíte, ale Pravdu nejvyšší šířit mezi nevěřícími, neumíte".litice

Veškeré snahy rytířů obhájit se, vysvětlit, že hrady které vystavěli, neslouží přepychu, ale poskytují útočiště těm, kteří by se jinak loupeživým nájezdům ubránit nemohli, že úkolem jejich při křížové výpravě nebylo šíření Pravdy, o které mnich hovoří, ale zajištění bezpečnosti poutníků, míjeli se jakýmkoli účinkem. Mnich stále a stále opakoval své, že se na něj nakonec málem několik rytířů vrhlo s mečem v ruce. Snad jen mnišské roucho jej ochránilo od pořádného výprasku.
V tom se s rachotem rozletěly dveře a do sálu, sotva dechu popadaje, vběhl zbrojnoš. "Pane Arnošte, pane Arnošte, je zle. Dole ve vsi je boží dopuštění". Rytíř Arnošt k němu přiskočí snaže se ho uklidnit. "Uklidni se Janku a řekni! Co se stalo, proč tak vyvádíš". "Tu máš, lokni si vína na uklidnění a vyprávěj, co se stalo". Podává mu pohár vína další z rytířů.
"Prší tolik, že to snad nikdo nepamatuje. Z potoka co vsí teče je hotová řeka a mnoho chalup již odnesla. A snad i lidi nějaké, i dobytek", snažil se Janek přiblížit přítomným dění v podhradí.
Všichni přítomní se shlukli kolem něj, aby jim ani slovíčko neuniklo. A sotva Janek domluvil, běží dolů do stájí, aby koně osedlali, a ujíždějí do vsi. Co zde spatřili, bylo dílem zkázy. Z chalup stojících poblíž potoka nezbylo už téměř nic a trámů, které na jejich místě zůstaly, se drželo několik, již umdlévajících sedláků. Po několika hodinách se rytířům spolu s vesničany podařilo všechny dostat do bezpečí, zachránili většinu dobytka a vraceli se zpět do bezpečí hradních zdí.
Mnicha Kleofáše našli u stolu. "Tak to je ta tvoje pomoc bližnímu svému"? Obořil se na něj pan Arnošt. "Sedět u stolu, s hubou od ucha k uchu zamaštěnou od pečeně, s břichem jak žok naplněným vínem"?
"Ale pane Arnošte, nejsem přece rytíř ani vesničan abych se v dešti vodou prodíral, já jsem zde duše jejich motlitbou zachraňoval"…