Facebook

Návštěvy

701731
Dnes
Včera
Tento týden
Minulý týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Vše
573
530
2059
669463
15980
27071
701731

Your IP: 54.196.215.69
2018-02-21 21:15

Úvodem

an image

 

"A tak když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká aby byl a je, tak má být to co je, a ne to co není, jak tomu v mnoha případech je."

Vítejte!

Vstoupili jste na stránky, které možná trochu vybočují ze stereotypu. Nejsou věnovány žádnému úzce specifickému tématu a nekladou si za cíl ani seznamovat návštěvníky s novými programy, či jinou počítačovou problematikou. Jsou to prostě jen obyčejné internetové stránky věnované všemu, co přináší život.

Najdete zde pár písniček které se mi líbí a věřím, že se budou líbit i jiným, fotografie, ukázky mých řezbářských prací i pár grafických pokusů.

 

 

Něco o mně:

Něco (a není toho zrovna málo, už pamatuji), což ale na druhou stranu, pokud se věku týče, vůbec nic neznamená. Snad jen to, že za ta léta už o životě leccos vím, leccos jsem poznal a zažil. A přestože to nebylo všechno vždycky jen krásné, jsem pořád nenapravitelný optimista, věřící, že síla člověka není v tom, že nikdy nepadne, ale v tom, že se vždycky znovu a znovu dokáže zvednout a jít dál.

A ještě ke všemu jsem Ryba. Ryba se vším, co k ní patří, se všemi dobrými i horšími vlastnostmi tohoto znamení. Snad i proto mne přitahuje umění a občas těm opravdovým umělcům tak trochu "fušuji" do řemesla. Ať už se jedná o výtvarné umění, fotografii, dřevořezbu nebo o hudbu či literaturu. Občas napíšu nějaký článek do novin, něco do šuplíku a sem tam se pokusím i o kousek poesie nebo o nějaký text k písničkám.

 

První kytaru jsem si koupil v patnácti letech za peníze těžce vydělané na letní brigádě v cihelně, zúčastnil jsem se několika výstav fotografií a před několika lety jsem uspořádal svoji první a prozatím také poslední výstavu kreseb (s ohledem na to, že učitelé "Výtvarné výchovy" nebyli z mých školních výtvorů právě nadšeni, což dávali neúprosně najevo jejich hodnocením, to jistě není bez zajímavosti).

Několik ukázek mých kreseb jsem umístil i na tyto stránky >>Galerie kreseb<<.

 

 

 

 

Mojí největší, nejstarší, nejmilejší a také časově nejnáročnější zálibou je ale fotografie, které se věnuji už od školních let. Věnuji se především fotografii krajinářské a fotografii památek, především zřícenin, kostelů i starých a opuštěných hřbitovů. S tím samozřejmě úzce souvisí i cestování. Pro mnohé jsem "cvok", protože pro pěkný snímek pořízený za svítání, neváhám vstát i třeba ve dvě hdiny ráno a ujet stovky kilometrů na místo, které je pro mne zajímavé.

Menhir

Soumrak

Slunečnice

Fotogalerie

A co dál?

Věnuji se ale i prozaičtějším činnostem. Poznal jsem různá povolání a od toho původního - strojařiny, jsem se nakonec dostal až k počítačům a internetu, kterým se po téměř čtrnácti letech zaměstnání v IT věnuji pořád, i když uš si užívám důchodu. Ale proč ne. Člověk se pořád má co učit, a tak alespoň nezakrní.

Co na závěr?

A co nemám rád? Nemám rád spěch (už Komenský přece tvrdil, že "Veškeré kvaltování toliko hovadu dobré jest"), lidi kteří ze sebe dělají něco co nejsou, lidskou nadutost, pýchu, netolerantní egoisty a lidi, kteří jsou ochotní, obrazně řečeno, jít pro svoji kariéru a vlastní prospěch i přes "mrtvoly".

Problém je, že těch kteří nějak zapomínají, že by se k ostatním měli chovat přesně tak, jak chtějí aby se oni chovali k nim, je kolem nás dost a dost a díky honbě za kariérou, jako by jich neustále přibývalo.

Říká se, že proti lidské blbosti jsou i bohové bezmocní, a že moudřejší by měl vždy ustoupit. Možná by to tak mělo být. Na druhou stranu ale, kdyby moudřejší vždycky jen ustupovali...

Jsi jako...

Jsi jako maják, jež světlo nocí rozlévá,
jsi pro mne přístavem v bouři,
jsi jako vánek, co květem lehce povívá,
jsi plamínek svíce, jež do noci hoří.

Jsi jako oáza, co v poušti karavanu uvítá,
jsi jako studna, pro mne v té poušti,
jsi jako pramen, jež z lesní tůně vytéká,
jsi žhavou jiskřičkou - v kouři.

Jsi jako obláček, jež žhavé slunce lehce ukrývá,
jsi vlahý déšť, za parného léta,
jsi jako motýl, nad loukou z jara co přelétá,
jsi záhonem růží, když vzkvétá.

Jsi jako jitro, co po dlouhé noci přichází,
jsi paprsek slunce, co zahání stín,
jsi jako úsměv, který ti na tváři září,
jsi jako ten úsměv, jež zahání splín.

 

Pár lterárních pokusů